Viskozita

Důležitým parametrem při hodnocení kvality povrchových úprav je viskozita nátěrové hmoty, dalo by se také říci její hustota. Často se stává, že dochází k nadměrnému ředění, čímž může dojít ke ztrátě specifických vlastností nátěrové hmoty.

Příčinou zbytečného ředění bývá neznalost produktu, nebo nízká teplota nátěrové hmoty. Nesprávné ředění způsobuje vady v nátěru, jako je např. stékání, vzhled pomerančové kůry, zaprášení apod. Zároveň však může vést ke zbytečnému prodloužení technologického procesu – v případě nadměrného naředění se musí k dosažení nominální tloušťky použít více vrstev. Tím však dojde k větší produkci VOC látek do ovzduší, což může vést k rychlejšímu zanášení filtrů v lakovně a případně i ke komplikacím s orgány ochrany ovzduší.

Většina výrobců nátěrových hmot uvádí viskozitu nátěrových systémů měřenou pomocí výtokového pohárku. Jedná se jednoduchý a rychlý způsob měření viskozity. Pohárků je na trhu celá škála. Mohou odpovídat některé z mezinárodních nebo státních norem (ISO 2431, DIN 53 211 či DIN 53 224, ASTM D1200) nebo jsou používány v určitém typu průmyslu a označeny podle typického uživatele: Shell či Lory apod. Vyrobeny jsou nejčastěji z nerezi, hliníku nebo plastu, v nejrůznějších tvarech. Mohou mít vyměnitelnou nebo pevnou trysku různého průměru, podle toho, jaká viskozita se u dané hmoty předpokládá. Je tedy velmi důležité si vždy předem přesně stanovit podle jaké normy chceme testovat.